25. června 2020 pořádal Nadační fond Šťastné Česko spolu s Ústavem empirických studií STEM seminář v Senátu Parlamentu České Republiky s názvem Šťastné Česko 2020. Zakladatelé nadačního fondu Šťastné Česko a jejich hosté prezentovali kromě výsledků rozsáhlého výzkumu veřejného mínění v ČR i různé pohledy na štěstí a kvalitu života v době nejistoty. Nadace se ve svém působení inspiruje bhútánským konceptem měření hrubého domácí štěstí, který se stal hlavním pilířem tamní státní politiky. Cílem nadace je otevřít debatu o štěstí co nejširší veřejnosti a využít měření štěstí k systematické praktické podpoře šťastného života v osobním i celospolečenském měřítku. 

Seminář Šťastné Česko zahájil 1. místopředseda Senátu Parlamentu České republiky, Jiří Růžička, pod jehož záštitou se akce v Rytířském sále konala. O štěstí a jeho prožitku navzdory nepříznivým okolnostem, ale i živné půdě jeho růstu, zde debatovali Lilia Khousnoutdinová, jedna z trojice zakladatelů Nadačního fondu Šťastné Česko, sociolog Jan Hartl, filozofka Anna Hogenová, violoncellistka Terezie Kovalová, „smícholog“ a expert na wellbeing Petr Fridrich, behaviorální ekonom Lukáš Tóth a marketingová manažerka Pavlína Louženská. Terezie Kovalová se kromě řečnického příspěvku postarala také o krátké kulturní zpestření a zahrála proslulou suitu č.1 od Johanna Sebastiana Bacha.  

Inspirace Bhútánem a jejich šťastnějšími zákony

„Sledování úrovně štěstí a blahobytu jako hlavního ukazatele prosperity mě v Bhútánu již od mé první návštěvy fascinoval. Tento koncept tam má svoji dlouhou historii, právo na štěstí a blahobyt je zakotven v bhútánské ústavě. Bhútánci jsou tak ke štěstí vlastně vedeni. Jejich přístup ale není pasivní. Vědí, že záleží i na individuální aktivitě a péči o blaho rodiny a komunity. Každý nový zákon  je oficiálně prověřován, jestli bude přispívat štěstí, blahobytu a komplexnímu rozvoji. Pokud novela splňuje tato kritéria, je ratifikována. Inspirace bhútánským přístupem se začala šířit po světě a dnes již existuje několik alternativ měření prosperity zemí na podobných principech. Nejde o to zjistit „kdo je na světě nejšťastnější“, to není soutěž. Důležitější je otevřeně a systematicky diskutovat o hodnotách, které ke štěstí přispívají na úrovni každého člověka, komunity a společnosti a tyto hodnoty aktivně podporovat a chránit. A v tom může sehrát důležitou roli právě i státní strategie v mnoha různých oblastech,“ shrnula hlavní motivy působení nadace Šťastné Česko její zakladatelka, Lilia Khousnoutdinová. 

Zpráva o štěstí v České republice 

Unikátní dlouhodobý výzkum ústavu STEM představil sociolog, profesor Jan Hartl: „Navrhli jsme model pro dlouhodobé měření štěstí ušitý na míru české společnosti. Můžeme tak sledovat i časový vývoj a využívat data výzkumu jako praktický nástroj politiky – např. k ověření zavedených opatření na tlumení sociálních nerovností apod. Na jednoduché desetistupňové škále osobního pocitu štěstí se ukazuje, že lidé s vyšším vzděláním, z vyšších společenských vrstev a v lepším zdravotním stavu jsou výrazně šťastnější. Takový závěr asi nikoho nepřekvapí. Ukazuje se ale, že člověk má jisté puzení ke štěstí, i když žije v nepříznivých podmínkách. Tak vyznívají i zahraniční výzkumy ze zemí sužovaných válečnými konflikty. Pokud padají bomby, válčí se, všude je hrůza, tak pocit štěstí je otázka subjektivní interpretace a aktivního vkladu, který do toho dáte. Takže dneska se zrovna dva dny nebombarduje a to je úžasný. Protože vy se nemůžete úplně zhroutit.“   

Ekonom Lukáš Tóth se ve svém příspěvku věnoval mimo jiné právě praktickým návodům, jak se můžeme v období nejistoty a nepřízně pokusit zlepšit své vnímání a snížit míru škodlivého stresu, který prožitku štěstí brání: „Svou vlastní míru stresu z nejistoty dokážeme snížit, když soustředíme pozornost na kratší období. To znamená místo myšlení na to, co budu dělat za rok nebo za dva, myslet na to, co budu dělat za týden, co budu dělat za dva týdny. Musíme také detailněji plánovat, doporučuje se si všechno sepsat na papír. Rozpočty, kalendáře - a pak prostě počkat.“

Terezie Kovalová štěstí rozebrala spíše z osobního pohledu a vycházela z aktuálních událostí a mimořádné životní zkušenosti koronavirové krize, kdy jí byly ze dne na den zrušeny koncerty na mnoho měsíců. „Být jenom šťastný je nejen únavné, ale také po nějaké době nudné. Ne, ploché, to je to správné slovo. Štěstí je pro mě rozhodně důležitou a přirozenou součástí života, to by ale bez svého opaku pozbývalo smysl. Nic totiž neexistuje jenom bílé nebo černé. Neexistuje jenom smůla nebo jenom štěstí. Vždycky je to nějak propojené.“

Riziko zvýšené míry stresu pramenící z života na sociálních sítích zajímavě představila manažerka a bloggerka Pavlína Louženská. Prezentace falešné identity, srovnávání, soutěživost a z toho pramenící pocit osobní nedostatečnosti, to vše jsou témata moderní doby, která velmi negativně ovlivňují prožitek štěstí mladých lidí. Současně jde Pavlína svými aktivitami i pozitivním příkladem - sociální média mohou být i zdrojem komunitní podpory, osvěty apod. Opět se i v tomto případě ukazuje jako stěžejní volba, jak s tím každý z nás bude aktivně zacházet. 

Filozofickou polemikou zakončila část řečnických projevů Anna Hogenová. Štěstí, které v sobě musí nalézt a živit každý jednotlivec, podle ní není měřitelné. Úkolem každého z nás je najít štěstí ve vnitřní samotě, čerpat jej z tzv. tišiny duše.

Následnou debatu řečníků a hostů moderoval cestovatel, dokumentarista a režisér Petr Horký. Akce se zúčastnilo 70 lidí (maximální počet kvůli bezpečnostním limitům).

Nadační fond Šťastné Česko plánuje seminář na půdě Senátu opakovat vždy v březnu na Mezinárodní den štěstí.